Při výletu na Huyana Potosí jsem trochu nastydl, mému nastydnutí rozhodně nepomohl výlet na solnou poušť Salar de Uyuni… A tak poslední 3 dny ležím v takovém kamrlíku, jinak než kamrlík se pokoj o velikosti 1,5x2,3m nazvat podle mě nedá a snažím se vykřesat z šíleného kašle. Takovejhle kašel jsem v životě neměl. Kašlal jsem tak 100x za hodinu, suchej dráždivej kašel, hnus! Z toho jak jsem furt kašlal, mě začalo bolet v krku. Došel jsem do lékárny… jen pro info, jak v Peru, tak v Bolivii je lékárna pravděpodobně nejčastější obchůdek vůbec! Lékárny jsou úplně všude. Problém asi bude, že si takovou lékárnu asi může otevřít úplně každý, nebo nevím. Každopádně skoro mrtvej kašlem žádám něco na suchý kašel, dostávám nějaký sirup… Když ho dva dny konzumuju a téměř žádná změna, začnu googlit co že to mám za sirup. No a on je na produktivní kašel! Paráda! Jdu do jiné lékárny, vzpomněl jsem si, že na utišení kašle je dobrej Kodein…. A kupuji sirup s obsahem Kodeinu. Wooow, to je paráda… Za 2h jsem jak vyměněnej. Konečně se přestávám dusit kašlem. Akorát mám hrozně podrážděné hrdlo a tak mě pekelně bolí v krku…

4 den, už mám trochu více síly a už se mi opravdu nechce zůstávat v Potosí. Městečko je poměrně hezké, ale všeho moc škodí. Našel jsem tady sice super restauraci kde za 20BOB dostane člověk luxusní 4 chodové menu, ale i tak už mám Potosí a hlavně svého kamrlíku po krk. Jo pak jsem ještě objevil jednu místňáckou vývařovnu kde polévka a hlavní jídlo stojí 12BOB (42Kč), ale už je to trochu pro otrlejší povahy… Jediný důvod proč jsem tu zůstával, byla touha podívat se do aktivního dolu, kde se stále fárá. Nakonec nadopován dvojitou dávkou sirupu s Kodeinem a Paralenem Grip se vydávám na výpravu.

 

Ráno v 9h se hlásím u Gringo Tour, vlastní jí bývalý horník Julio. Vyrážíme… Nejdříve se jdu převléknout do hornického oblečení. A opravdu tam horníci právě takhle oblečení chodí, holínky, kalhoty, košile, helma a světlo. Ve skupině je ještě kluk a holka z Francie. Nejdříve se jde na hornický trh nakoupit nějaké dárky klukům horníkům. Kupuju dynamit, pytlík s kokou, lahev Coca-Coly a pracovní rukavice. A jde se do dolu. V dole se normálně fárá, takže je plný horníků, co zde pracují. Je to brutální práce. Šachty jsou nízké a úzké. Všude vlhko tma a prach. Čím je člověk hlouběji, tím je větší horko. Každou chvilku kolem nás projíždí vozíček naložený horninou. Projíždí, znamená, že ho dva horníci táhnou, resp. Jeden táhne, druhý tlačí. Vozíček váží cca 1 tunu. Každou chvilku člověk slyší výbuchy dynamitu. Po nějaké době pronikáme, až k místu kde se právě rube. Je zde tolik prachu, že vlastně není vůbec nic vidět. Horníci tady nemají žádné roušky, žádné bezpečností prvky prostě nic. Je to úplně neuvěřitelný! Ale je to dobře placená práce, 2 000-3 000 BOB měsíčně a to je opravdu hodně peněz. Většina horníků to však moc dlouho nevydrží….

Jsem rád, že jsem tu zůstal a šel jsem se do dolu podívat! Je to něco, co asi nikde jinde na světě není možné. Fárat přímo s horníkama, potkávat je v šachtách, vidět jak jsou z práce totálně zničení. Že nepoužívají vlastně žádné ochranné prvky, žádnou pořádnou techniku, prostě nic! Je to vlastně dost otřesná zkušenost!

Článek o Potosí na Tyden.cz