Pořád jsem přemýšlel zda si nezkusit vylézt na nějaký pořádný kopeček. No a tak jsem to zkusil :-). Upřímně  říkám nebylo to zadarmo! Trochu jsem si myslel, že to bude na pohodu, pač je to prostě turistická záležitost. Tentokrát jsem byl, ale opravdu překvapen! Je to  masakr! Bez maček, cepínu, sedáku a lana by to fakt nešlo! Věřím, že je to jedna z nejjednodušších 6000mn, ale pořád je to 6088mn. Takže, vychr jak prase, hrozná kosa, přeskakování trhlinek (naštěstí jsou opravdu malé), lezení po ledovci… Mrzí mě, že  nemam moc fotek z vrcholu ani z cesty ale, prostě jsem nebyl schopnej mackat spoušť.

Z chaty 5130mn jsme vyrazili chvilku před 2h ráno začátek mi přišel v pohodě. Asi po 25minutach se dorazi k ledovci. Na ledovci začalo foukat…  Zhruba z 5500mn je prvně vidět noční La Paz. Stoupá to poměrně přísně nahoru. Cca v 5700mn je první lezecká pasáž. Ale nic složitého! Část zhruba od 5850mn až na vrchol je to dost exponovaná, ale dá se to! Leze se takovým jakoby korytem a občas po kamenech. Posledních asi 50m se jde po takove ledové hrance. Když to někdo nedá, tak je to proto, že je blbě aklimatizovaný a prostě to od určité výšky neudýchá, nebo ho zacne bolet hlava a nebo se mu zblázní žaludek. Prý se odtud moc nepada!

Na vrchol se dostáváme těsně před východem slunce! Snažím se udělat pár fotek, ale jakmile sundám rukavice a vezmu do ruky foťák, mam ruce jak z ledu. Nejsem schopen mačkat spoušť natož něco nastavit… Cesta dolů byla dobrá! Dost jsem se obával, ale šlo to hladce!

Huyana Potosi – je rozhodně výzva! Jsem rád, že jsem do toho šel! Je to zážitek na který asi hned tak nezapomenu! Vyjít se to dá! Člověk ale musí být opravdu dobře aklimatizovaný. Většina lidí to šla ve skořepinových botách. Myslim, že to neni potřeba. Mě moje klasické celokožené Scarpy v pohodě stačily. A zmrzle prsty měli stejně všichni!