Jak bylo naplánováno, tak se také stalo. 18.6. ve 12h u kašny na náměstí Plaza de Armas v Huarazu! A přesně tam jsem se také opravdu potkali :-). Těžko se popisuje jaká radost je potkat staré přátele po několika měsících cestování. Je to prostě boží :-). Už dlouho jsem se tak nenasmál jako za tenhle fantstickej týden v horách.
Setkání v Huarazu proběhlo přesně podle naplánovaného scénáře. Domlouváme se, že ráno vyrazíme na nástup na trek. Cesta do Llamacu nám zabere skoro celý den. Nakonec přespáváme na fotbalovém hřišti v Llamacu a druhý den se přesouváme k nástupu kousek od tábora Matacancha. První den je v plánu sedlo 4700mn. Honza začíná chrchlat a zjevně se mu nejde moc dobře. Sedlo nestíháme a cca po 3-4h chůze zakládáme první tábor. Jsme těsně pod sedlem. Spíme v 4600mn. Moje aklimatizace nebyla úplně ideální… Večer mě začíná bolet hlava. Když je to stále horší a horší beru si Ibalgin a ráno jsem naštěstí naprosto v pořádku. Noci jsou tady pro mě ale dost hrozné. Tma přijde kolem 18h. Se západem slunce dojde ke skokovému ochlazení z +20C na 0C. V noci je tak kolem -5 až -7C. Je to docela masakr. Nedá se dělat nic jiného než zalézt do spacáku. Problém je, že sluníčko vyleze kolem 7-8h ráno. Je to očistec, být takhle dlouho ve spacáku! Navíc se mi v těchto výškách nějak blbě spí. Každou chvilku se budím a nemohu usnout.
Normálně neznám problém se spánkem! Jsem snad poprvé zažil co to je v noci se probouzet a nemoci usnout. Upřímně lituji každého, kdo to takhle má! Ukazuje se, že je to opravdu nadmořskou výškou a asi nedostatečnou aklimatizací. Jakmile slezeme z hor, zas spím jak budulínek! Ufff, bál jsem se aby mi to nezůstalo.
Hory jsou tu překrásné, chození je snadné. Tatry jsou výrazně náročnější terén než to, co chodíme tady. Ale výhledy a příroda je úchvatná. Honza je nachcípanej, nevím jestli plánoval být nachcípanej už při plánování výletu nebo jak… Každopádně trek co se dal ujít tak za 3dny naplánoval na 6dní. Jak chrchlá, tak ani neprudím. Ale je mi to samozřejmně trochu líto. Nedá se nic dělat! Chodíme každý den jen pár hodin, ani nemám čas se unavit. Ale zas je to pohoda.
Trek to byl náramnej a jsem vděčnej a šťastnej, že se to všechno tak super povedlo. Jen škoda toho debilního Honzovo bacila! Mohlo to být ještě o chlup lepší. Ale zdraví je zdraví. A v těchto výškách mít rýmu a bolest v krku… To je fakt likvidační!
Pro mě to byla první zkušenost s vyšší nadmořskou výškou. Nějak moc na problém s výškou netrpím, ale je to prostě znát! Vzduchu je málo, člověk se zadýchává, občas mi začne zběsile bušit srdce. Jde o to najít si rytmus a jít. Hlavně nezastavovat, každé narušení rytmu je problém. Tak se tak nějak plahočíte a stále jdete, jdete a jdete.
Super je, že to jde! Je to trochu náročnější než výlet na Sněžku, ale né až o tolik! Bál jsem se, že to bude větší masakr.
