Aneb sopka, která nebyla v plánu, a podle toho to taky vypadalo. Na západě Severního ostrova se v Národním parku Egmont tyčí 2520mn vysoká sopka mt. Taranaki. Měl jsem na tuhle sopku zálusk při plánovaní, ale z časových důvodů to nevycházelo. Martina, ale pořád hrozně prudila, že tam jako chce a že vyleze nahoru. Celou dobu mi bylo jasné, že to fakt nedá. Ale prostě si to nenechala vysvětlit. Po přechodu Tongarira měly obě holky úplně rozštípaný nohy. Všude mozoly, skoro nemohly chodit. Pavlina rozumně uznala, ze na sopku Taranaki nepoleze, ale že tam s nemá pojede. Na jedné chatě jsme potkali Tomáše. Tak trochu šílence, což se projevilo později.

Každopádně Tomáš se rozhodl, že na sopku vyleze s náma. Je to kluk co po horách chodí, tak jsem věděl, že tam budu mít s kým jít.

Po dlouhé cestě po krásné Forgotten World HighWay dorážíme pod sopku, nacházíme krásný kemp zdarma. A domlouváme, v kolik ráno vyrazíme.

Martina už mění plán (žádné překvapeni), že teda by snad zvládla jen malý výlet kolem sopky. S Tomasem jsem domluven, že když bude slušný počasí, jdeme na sopku.

Ráno je celkem slušně, trochu zaspáváme, kafe, chleba, naházet něco do malého batůžku. Pohorky na nohy, nepromok. bundu, co kdyby náhodou a vyrážíme. V 10h ráno jsme na nástupním parkovišti. Stoji zde osamoceně jednou auto…parkujeme Tomášova havrana a jde se na to.

Počasí vypadá slušné, sluníčko trochu fičák. Z východu se na horu nasouvá hnusnej mrak, ale vypadá níž než vrchol Taranaki tak jdeme dál. Cca za hodinu dorážíme k chatě cca 1520mn. Jsme v mraku, špatná viditelnost, začíná trochu pršet.

Dáváme sušenku, počasí se zhoršuje, viditelnost tak 6-8m, leje jako z konve. Naznačuju Tomovi, že to možná nemá smysl. Neposlouchá… tak vyrážíme.

1850mn chcanec šílenej, viditelnost cca 3-5m. Lidi se vrací z vrcholu. Resp. Otáčí to před vrcholem. Počasí fakt peklo, prý to nemá smysl… Snažím se Tomovi vysvětlit, že si taky myslím, že to nemá smysl a že to nedává žádnou logiku lozit nahoru. Stejně není nic vidět. Z Tomovi strany, ani barva ani zvuk. Nechci se v horách rozdělovat, on sice tvrdí, že si to v pohodě vyběhne sám a ať se klidně vrátím. Nic, reptám, ale jdu dal.

2020mn. slejvák jak prase, sem-tam nějaká sněhová vločka, zima, jsem prochcanej na kost. Dalších cca 7lidi valí dolů. Všichni to samé. Kluci vy… se na to. Nemá to žádnej smysl. Viditelnost cca 3m. Znovu se snažím Tomovi vysvětlit, že je to fakt fakt totální pí..ovina. Nedá si říct. S nechuti se přidávám k sestupující skupině. Štve mi, že jde Tomas sám, v horách by se lidi nikdy neměli trhat, ale on je jak šílenej. Domlouváme se, že na něj počkám v přístřešku v 1520mn.

Je cca 13h jsem v přístřešku. Je mi brutál kosa. Všechno mokry, klepu se. Žeru všechno co mam.

13:30 není to lepší, musím se nějak zahřát. Vzpomínám na kurzy TRX s Raduš. Jsem v místnůstce cca 2,5x1,8m. Teplota v místnosti 14C.

Začínám běhat na místě! Po 5ti minutách, jsem udejchanej, ale je mi teplo. Přidávám sparink box. Občas se přede mnou objeví Tomáš 🙂 tak raději opakuji mantry.

Je mi teplo :-). Venku furt peklo. Rozhoduji se běhat, skákat a boxovat a usušit na sobe hadry. Nechávám si jen merino triko a jdu na to.

14:15 merino triko suché.

15h merino mikina sucha.

15:50h suším bundu… mam strach o Tomase, už by mel být dávno zpátky. Vymýšlím krizové scénáře. Nemáme na sebe telefon.

16:00h zapínám telefon, zprava od holek. Tomas se ztratil v mlze… koho by to napadlo… posílají mi na něj číslo.

16:10h Mluvím s Tomášem, našel cestu, mam na něj počkat. Bájo!

16:45 Tomas, prochcanej na kost dorazí! Jsem rád, že je v pořádku. Myslím, že nechápe že to nebyl dobrý nápad. No nic. Hlavně že je v pořádku zpátky.

V místnosti je již 18C. Dává trochu voraz, tuňáka, sušenku a valíme k autu.

18:20h jsme u auta. Jedeme se najíst a pak do kempu.

21h jsme v kempu. Holky udělaly kafe. Asi je miluju 🙂

Prostě slušnej den.

PS: Celou noc prší, teďka prší taky. Nemam co dělat tak píšu 🙂

Pokus o výstup na Mt. Taranaki